"Vetšina pistolníků zemřela ve válce, smysl života zmizel a lidé již jen prežívají ze dne na den ve světě, který by se dal nazvat jako postapokalyptický. Jediná naděje Středosvěta tak leží na poutnících za tajemnou Temnou věží, místem, kde se protínají všechna kde a kdy. Žádný z nich se nikdy nevrátil, ale Roland je přesto rozhodnut to zkusit, protože nic jiného mu ani nezbývá. Jeho vodítkem je již zmiňovaný Muž v černém, Walter O’Dim, který v době hrdinova mládí pobýval v pistolnické škole, měl prsty ve smrti Rolandova otce a práve prchá přes poušt."

Takový je úvod první úvodní keše ze série od teamu TheFoxx ze které jsem navíc ukořistil eSTéeFko. Příběh keše je inspirován stejnojmennou sérií fantasy knih od Stephena Kinga.

Večer, kdy byla keš zveřejněna jsem si lámal hlavu nad vyluštěním šifry, ve které se měly skrývat výchozí souřadnice této mysterky. Princip zašifrování mě ale zůstal skryt až do rána. I když jsem podstatnou část souřadnic logicky odvodil už večer, důležitých několik čísel jsem lousknul až druhý den. Bohužel jsme ale ten den měli v plánu jít se ženou a se starší dcerou Majdou do kina. Vyhlídka na nějaké xTF mě tedy opouštěla. Po ránu bylo Majdě špatně a zvracela. Zvažovali jsme, jestli kino nevypustíme, ale za nějakou hodinku už to vypadalo celkem dobře, tak jsme se po jedenácté vydali do kina. Cestou ale Majda zas zvracela, tak jsme to otočili a tradá dom.

"The Foxx zveřejnil další dvě nové kešeééé.." říkám doma svojí geoženě. "A až je odlovíme, jsme zváni k Foxíkům na návštěvu." Výpravu, původně plánovanou na sobotu 24.10.09 jsme posunuli o den déle. Do neděle bylo ale poněkud daleko a tak jsem si chvíle volna krátil odlovem několika dalších keší v okolí domova a doma pak luštěním mysterek, které mě začínají bavit čím dál víc. V sobotu už jsem se těšil tolik, že jsme s geoženou Mončou a geodětmi vyrazili na mysterku Park v potoční, kterážto je od našeho domova coby kamenem s praku dostřelil.

Naštěstí čas se tentokráte nevlekl tam úmorně, jako obvykle a neděle přišla celkem rychle. Ráno jsem vstal a při pohledu na hodiny jsem zajásal. Hodina "H" se blíží. Ještě z Geogetu natáhnu do navigace papání, abych byl připraven a pomalu můžeme jet. Jenomže se změnou času na zimní jsem jaksi nepočítal. Další hodina navíc. Vleče se to vleče..

Nakonec jsme přeci jen vyjeli, do Tomtoma jsem naklepal navigace parkingu a tradá za dobrodružstvím. Naštěstí to máme z domova necelých dvacet minut jízdy autem, takže během chvilky jsme parkovali na zadaných souřadnicích. Začali jsme se štrachat z auta, vyndavat děti, navlékat do postroje na nošení geopotěru, když v tom přijelo další geovozidlo ze kterého se vyrojili dva chlapáci dospěláci a tři geodorostenky, vyměnili jsme si významné pohledy a pozdravili se (později jsme zjistili, že to byli Rokycany team a PASTCZ). Než jsme se ale dovybalili a naložili naši nejmenší, byli už na cestě k první stage.

Tuhle noční akcičku jsem dal sám. V době, kdy jsem dostal na tuhle akci pozvání od The Foxx za účasti dalších v teamu Long Jerry, Bulibacka a Opicaci, jsem bohužel na poslední chvíli musel svoji účast odvolat. Večer 27.7.09 jsem se rozhodl, že tahle multina padne.

Šajnovku a nabitou čelovku jsem měl připravé. O půlnoci jsem sednul do geovozíku a vydal se k přehradě. Noční akce jsem měl vždycky rád a přehradu a její okolí znám celkem dobře. Strávil jsem u ní spoustu času jak na rybách, tak v jejím okolí na všelijakých klukovských výpravách za dobrodružstvím.

Cca před půl jednou v noci jsem byl na výchozích souřadnicích a pátrání po první skrýši mohlo začít. Hledal jsem relativně dlouho, než padla. Pak už ke slovu přišla moje ostře nabitá šajnovka a její světelný kužel začal olizovat blízké i vzdálenější okolí. Po chvilce z černé dálky blikla dvě světla (jedno silnější a druhé, slabší, o trochu výše a vpravo). Pro jistotu jsem ještě jednou světlem prozkoumal okolí a když nebylo pochyb, vydal jsem se na cestu.

Místo jsem odhadnul celkem dobře i po tmě. Mockrát jsem u vody seděl ještě za tmy a viděl východ slunce, takže určit kde to asi bude nebyl až tak veliký problém. Nasadil jsem svižné tempo a vydal se hledat další indícii. Noční ticho jsem čas od času narušil škobrtnutím, žádný pád se ale naštěstí nekonal. Přeci jen jsem nechtěl svítit moc často, alespoň s počátku.

Ozval se mě takhle jednou The Foxx, co že bych říkal akci "operace Anthracite". Po zběžném nahlédnutí do listingu jsem měl jasno.
Tajný výsadek na nepřátelské území, to bylo vždycky moje, navíc zůstat v naprostém utajení a získat tajné dokumenty. Jdu do toho, to je jasná věc. Teď jen vhodně naplánovat termín akce.. Nakonec se datum tajné válečné mise ustanovil na neděli 12.7.09. v 9:00 místního času.

Nemohl jsem se toho dne dočkat. Přeci jen ode dne "D" času "Č" mě dělila skoro polovina týdne. Nakonec ale co se vleče, neuteče, jak se praví v jedné české pohádce, a tak nastal den výsadku a čas "Č" se rychle blížil.

Výsadek skupiny byl naplánován na výchozích souřadnicích v Protektorátu Čechy a Morava a proběhl bez nejmeších potíží. Náš tříčlenný tým (TheFoxx, BigMatej a TuTam) se rychle vydal k první stage, kde na nás měla čekat zpráva od místní spojky. TheFoxx, nejzkušenější z našeho týmu, ji rychle objevil. Zprávu jsme přečetli a pořídili fotodokumentaci. Cíl naší další cesty vedl přes území střežené motorizovanými hlídkami ozbrojenými podivnými holemi, snad nějakými prototypy tajných střelných zbraní.

Druhý den po nálezu keší v Bezručově údolí a Medvědích vodopádech, jsem se brzy ráno vydal autem z Chomutova do Hory svatého Šebestiána, kde jsem vozík nechal. První cíl mé cesty, Most, byl ze Šebíku na dohled. Vlastně se dá autem zajet až téměř k němu, ale bylo krásně, tak jsem šel po svejch.

Všude v ranním slunci se nádherně třpytila rosa a vzduch ještě voněl svěžím ránem. Škoda, že jsem měl s sebou jenom malý kompaktík, určitě se musím někdy vrátit s foťákem a chytnout podobně povedené ránko. Navigace mě sice vedla neomylně k cíly, ale ta krása všude okolo měla v tu chvíli prostě přednost.. Keška pak padla téměř hned a po zalogování jsem vyrazil směr Mostek pro další. Cesta vede Národní přírodní rezervací Novodomské rašeliniště a příroda je tu prostě nádherná. Celou cestu jsem nepotkal ani živáčka, natož mrtváčka, tak to byl hotový balzám na dušičku.. Kdo to máte k těmhle místům blízko, tak moc doporučuju.

Cesta k Medvědím vodopádům navazuje na kešku Bezručovo údolí a vzdálena je cca půl hodiny normálním tempem. Vodopády jsou na levém přítoku do Chomutovky asi jeden kilometr od soutoku.

V těchhle končinách už jsem několikrát byl, ale o vodopádu jsem nevěděl. V zimě musí být úžasnej. Kešku jsem hledal poměrně dost dlouho, jednak to byla první vycházka s novou navigací, kterou jsem si osahával teprve cestou a druhak i příjem družic byl v těch místech všelijaký. Přeci jenom jsou vodopády v celkem pěkném terénním zářezu. Kameny klouzaly jako pes, když jsem po nich lezl a slídil po kešce. Nakonec přeci jen padla a na místo jejího úkrytu jsem předtím okouněl minimálně dvakrát.. 

Mojí v pořadí třetí "keší" byla výprava do nejdelšího, nejhlubšího a hlavně nejkrásnějšího údolí celých Krušných hor, Bezručova údolí. Udává se, že jeho délka je něco okolo 13km a pokud ho projdete celé a vyrazíte směrem od Chomutova, cestu začnete v nadmořské výšce 380m n.m. a zkončíte v 850m n.m.