Dýmka a její historie

Každý asi ví, že tabák byl do Evropy dovezen z Ameriky. Málokdo ale ví, že dýmky ( a kouření obecně ) byly v Evropě daleko dříve, než tabák. Z dýmky kouřil už neolitický člověk. Byla to sice jen kostěná trubička, ve které místo tabáku patrně doutnaly omamné byliny, ale za dýmku se již tato kostěná trubička dá považovat. Historické prameny jsou zmínkami o kouření omamných látek, bylin a konopí propleteny od svých počátků. Až objevením Ameriky se tabák začal postupně rozšiřovat i v Evropě. Zprvu bylo kouření tabáku pouze modním výstřelkem šlechty, za čas si ale tabák našel cestu i mezi obyčejný lid. V Evropě nebyl tabák kouřen z náboženských, nebo rituálních důvodů jako v Americe, ale jeho prvotní užívání bylo zaměřeno spíše na jeho léčivé účinky. Jako téměř zázračný všelék byl tabák lékaři doporučován po staletí.

První dýmky na tabák se tedy vyráběly v Americe. Po celá staletí to byly pouze indiánské kalumety používané k obřadním účelům. K jejich výrobě se užívalo nejrůznějších materiálů. Nejčastěji se však k výrobě dýmkových hlaviček používal dýmkový kámen (catlinit), který byl mezi indiány ceněným a uctívaným obchodním artiklem.

Příchodem bílého muže a objevením tabáku se tvary a materiály tabákové dýmky začaly měnit. Zprvu se vyráběly dýmky většinou z hlíny, časem začaly tzv. hliněnkám konkurovat i dýmky vyřezávané. Používalo se ořechové, nebo švestkové dřevo. Dřevěné vyřezávané dýmky sice nebyly tak křehké jako hliněnky, byly ale velmi náchylné k prohoření. Proto se časem začaly tabákové komory dřevěných dýmek vyplňovat vložkou z plechu. Časem se k materiálům pro výrobu dýmek přidal afrodit ( tzv. mořská pěna ), porézní nerost, který je odolný proti prohoření a zároveň díky své poréznosti dokáže dobře vsakovat kondenzát vznikající při kouření. Navíc je afrodit výborně tvárný a dá se zpracovávat lépe a jednodušeji než dřevo. Jednou z jeho nevýhod je však jeho křehkost. Dalším materiálem, který rozšířil kouření dýmky ještě více byl porcelán.

K největšímu rozmachu kouření dýmky došlo až objevením zatím nejlepšího materiálu pro výrobu dýmek. Tímto materiálem je tzv. briar, kořenový náběh vřesovce stromového, který roste u středozemního moře. Dýmky z briaru vynikají nad pěnovkami, hliněnkami, nebo porcelánkami svou tvrdostí, díky vysokému obsahu křemíku jsou na rozdíl od dřevěných dýmek odolné proti prohoření a snesou vyšší teploty. Navíc jsou dostatečně pórovité, aby mohly pojmout a posléze zas vyloučit kondenzát.